ROSTLINNÁ NEBO ŽIVOČIŠNÁ BÍLKOVINA?

Bílkovina patří k základní složce potravy a pro zachování organismu je třeba její pravidelný příjem v dostatečném množství a potřebné kvalitě. Při pravidelném příjmu potravou se pravidelně obnovuje, a také tvoří aktivní tělesná hmota.

Bílkovina se skládá z jednotlivých aminokyselin v různém rozsahu a množství dle její kvality. Některé aminokyseliny si zdravý organismus dokáže vytvořit sám a těmto aminokyselinám říkáme neesenciální. Jiné aminokyseliny si vyrobit neumí a těmto aminokyseliny říkáme esenciální. Esenciální aminokyseliny je pro tělo nezbytné přijímat v potravě a pro zachování zdravého chodu organismu je důležitý jejich pravidelný přísun.

Mezi esenciální aminokyseliny řadíme L-leucin, L-isoleucin, L-valin, L-histidin, L-methionin, L-fenilalanin, L-threonin a L-tryptophan. Bystřejší čtenář si jistě všimne, že první tři jmenované jsou esenciální aminokyseliny s rozvětveným řetězcem a společně jsou často využívány sportovci pro ochranu svalové hmoty. Můžeme je také znát pod zkratkou BCAA, která vychází z anglického názvu branched-chain amino acids.

Vzhledem k tomu, že se spektrum aminokyselin v jednotlivých typech bílkoviny liší, je vhodné se nad stravovacími návyky zamyslet. Pokud budujete svalovou hmotu a podrobujete své tělo pravidelné a náročné fyzické aktivitě, nebo třeba sníte o sportovním úspěchu v rychlostním, či vytrvalostním sportu, je třeba přijímat bílkovinu s co nejkomplexnějším aminokyselinovým spektrem. Jaká to je? Neexistuje jednotlivý zdroj bílkoviny, na kterou by se dalo ukázat a většina odborné veřejnosti se shoduje na tom, že ideálu lze dosáhnout pouze pestrou stravou. Vrcholově a výkonnostně sportující jedinec je tedy odsouzen k neúspěchu, pokud se nějakým způsobem radikalizuje a přijímá zejména jednotvárný zdroj bílkoviny. V podobných případech jednostranné stravy totiž většinou dochází k nedostatku takzvané limitní esenciální aminokyseliny.

Která je tou limitní esenciální aminokyselinou? Je to aminokyselina, která je v daném typu bílkoviny v nedostatečném zastoupení oproti ostatním a tělo si ji nedokáže samo vyrobit. Zde platí důležité pravidlo, že i přes velký příjem bílkoviny svalová hmota neroste, nebo sportovní výkon nedosahuje očekávání.

Sportovního úspěchu tak obtížněji dosahují vegani nebo vegetariáni, protože rostlinná bílkovina obsahuje nedostatečné množství esenciálních aminokyselin, zejména L-methioninu, L-lysinu a L-tryptofanu a některé rostlinné zdroje mají též nižší množství rozvětvených esenciálních aminokyselin (BCAA). Pokud se ale nejedná o vrcholově soutěživé typy, samozřejmě mohou vegani-sportovci fyzickou aktivitou dosáhnout velmi uspokojivých výsledků a samozřejmě dobrého pocitu z vykonané aktivity.

Vyhráno však ve vrcholovém sportu nemají ani masožravci, kteří spolu s příjmem masa do svého těla dostávají vyšší množství nasycených mastných kyselin a cholesterolu. I zde je dobré nad příjmem stravy přemýšlet a řídit se heslem, že kvalita je mnohem víc než kvantita.

Závěrem by se dalo doporučit všem aktivním i výkonnostním sportovcům zamyslet se nad svou běžnou stravou, zejména pak zdrojích bílkovin, které pravidelně konzumují. Podle toho teprve mohou zvolit ideální doplněk stravy, který jim usnadní cestu k sportovnímu cíli a úspěchu. Například ve formě proteinového koncentrátu mléčné, nebo rostlinné bílkoviny.