Spartan Race Ultra beast

Závod začal velmi optimisticky. S NUTREND Teamem jsme se setkali hned na parkovišti. Každý člen obdržel pořádnou dávku suplementů. A nutno podotknout, že na konci závodu nikomu nic nezbylo, to už samo napovídá, že byl závod opravdu dlouhý!

Nečekaně prvních 5km bylo jako procházka růžovým sadem. Krásná trasa skoro rovinatým terénem byla na zahřátí velmi příjemná, ale organizátoři věděli, co dělají, protože zbytek závodu neměl s rovinkou opravdu už nic společného.

Udávaná délka závodu (42km) se nám nezdála hned u druhé občerstvovací stanice. Tam psali 10 km, ale nám hodinky pomocí GPS už ukazovaly 15km. S Každou další stanicí se vzdálenost lišila více a více, v závěru to dělalo dokonce přes 12 km navíc. Pro nás ostatní, co to běželi opravdu po svých, měl tedy závod mnohem více km, než jsme očekávali. V průběhu závodu nám došlo, že organizátoři nezapočítávají překážky jako sandback, kýbl plný štěrku nebo tahání závaží a trámů po zemi. Bylo naivní si myslet, že tyto nepříjemné překážky půjdete jen jednou. Ale právě nejhorší sandback jsme si dali hned 3x, odhadem to bylo cca 150m do prudkého kopce a zpět dolů. Hned u prvního kola se začala ozývat kolena těm, kteří je nemají 100% fit, takže včetně mě. Ale hned po této překážce jsme s mým parťákem Honzou, kterého „znáte z proměny,“ doháněli závodníky startující 15 minut před námi. To nám dodalo ještě více chuť závodit, a při běhu z kopce jsme tomu dali co proto. Následující překážka nás ovšem zchladila. Plavání v korytu řeky, kde bylo naivní si myslet, že člověk projde s batohem nad hlavou. Pokud jste neměřili minimálně 185 cm, museli jste opravdu plavat, ovšem následující stoupák vás vrátil do obrátek tak, že zima byla ta tam. Celý závod doprovázel velký počet zranění, která s postupem přibývala. Vrchol všeho, a hlavně obav o zdraví i vlastního, bylo setkání se záchranářskou helikoptérou, která nakládala sportovce se srdeční příhodou. Ano, tak moc byli někteří namotivováni, až si neuvědomili, že tento závod je skutečně už jen pro ty „opravdové“ a zkušené Sparťany! Jako jediný ze všech závodů má Ultra beast časové limity, které nebyly zadarmo. První kontrola byla po 26km, našich 32km, to jste museli stihnout v limitu 6 hodin. Přesto, že jsme do kopců nezastavovali a jeli jako stroje, z kopců jsme sbíhaly jako o závod a k tomu trestných 5x 30 angličáků nám dohromady zabralo čas 5h 40 minut. V tu chvíli nám došlo, že to opravdu není procházka růžovým sadem. Ale křeče, které mě doprovázely od 15 km, bylo potřeba zklidnit 2 dávkami Magneslife a 15 minutovým odpočinkem. Druhé kolo začalo opět stejně. Podplavání 2 překážek v opravdu poctivě zakalené vodě, plazení pod ostnatým drátem 20 metrovým úsekem dokonalého bahna, hned poté následovaný šplhem po laně, jak jinak než zmáčení a celí pokrytí bahnem – po tom všem, se skvělým pocitem splnění všech překážek, přišla ještě realita v podobě „monkeybar,“ která byla díky lanům pro mě nepřekonatelná a pro mého parťáka také. Takže opět 30 angličáků. Druhé kolo bylo z velké části stejné jako první, ale po 7 km se otáčelo a bralo vás druhou stranou kopce. Pamatuji si pocit totálního vyčerpání, kdy kolemjedoucí auto záchranářů zastavilo, a řidič se mě zeptal, zda to zvládnu, že nevypadám dobře. V tu chvíli se mi vybavila helikoptéra odvážející nešťastníka předtím, a člověku přijde myšlenka „proč to všechno?“ Proč lidé obětují zdraví v tomto závodě? Vzápětí ale přišla odpověď. Kdo to nevyzkouší, ten to nikdy nepochopí. AROO!!!

Mohlo by Vás zajímat:
- Informace o účati NUTREND Teamu na závodech Spartan Race a Mad Race.
- Videorady Michala Kulštejna jak úspěšně zvládnou závody.

S motáním hlavy a křečemi po celém těle jsme pokračovali dále. Poslední překážka před druhou zastávkou v „relax zóně“ (zóna, kde jste si mohli nechat jídlo a oblečení pro tento závod a vše se Vám muselo vejít do tašky 30x50cm), bylo skákání snožmo. Vaše nohy se musely vejít do gumy, a poté jste museli snožmo skákat takřka 200m přes překážky, do kopce z kopce, doprava, doleva. Opět zkouška pro kolena, která znovu nedopadla dobře, a vazy mého kolene povolily, to už jsem věděl, že posledních 5 km do cíle nebudu schopen zvládnout. Ne kvůli zranění, ale moje hlava řekla už dost. Už skončila sranda a člověku šlo o zdraví, které bude potřeba na další závody, a také po zbytek života. Při poslední zastávce jsem se s parťákem Honzou rozloučil a poslal ho na finálových 5 km samotného. Nechtěl jsem mu vzít šanci, že bychom kvůli mně ani jeden nedokončili závod v časovém limitu. Zda to bylo správné rozhodnutí, už nikdy nezjistím, ale jsem hrdý na Honzu, který pochopil, že život se netočí jen ve fitness a posilovně, ale to opravdu krásné prostředí je venku v přírodě. Honza doběhl do cíle v čase 10h 50 minut, a že to je kus Sparťana můžete vidět v jeho proměně s Michal Kulštejnem.

Gratuluji celému NUTREND Teamu, který si vedl více než dobře, a pevně věřím, že se bude rozšiřovat, a my se tak mohli dělit o podporu, kterou nám firma NUTREND poskytuje.

AROO!!!!